Stejně jako u nás, v Brazílii, jsou i v jiných zemích ilustrací mýtů a legend. Ponecháme-li na chvíli stranou bohatou kulturní rozmanitost naší země, budeme nyní hovořit o mexické legendě.

A pokud v kultuře mexického lidu vyniká nějaká legenda, pak je to určitě legenda o La Lloroně (Plačící ženě). Ve zkratce tato legenda vypráví o ženě, která se zjevuje za nocí, kdy je měsíc v úplňku. Při svých zjeveních se taková žena objevuje a hořce pláče, buď pro něco konkrétního, nebo pro někoho, koho v minulosti ztratila.

Legenda

Podle legendy přišla La Llorona před mnoha lety do Xochimilca se svými dvěma syny, Ollinem a Tonatiuhem. La Llorona byla zkrátka svobodná matka. Aby uživila domácnost, těžce pracovala a prodávala květiny, které pěstovala ve své chinampě.

Protože byla štědrá, získala si La Llorona sympatie celé vesnice, a protože ji všichni zbožňovali, začala její činampa brzy přinášet ovoce. Na druhou stranu, jak se říká, není všechno zlato, co se třpytí. Jedné noci se všechno změnilo.

Aniž by věděla jak, začal její dům hořet. Aby zachránila děti, nechala La Llorona své děti v loďce unášené po řece. Zoufalá se snažila oheň uhasit. Když ji přemohl, vydala se hledat své děti. Bylo však již pozdě.

Obě beze stopy zmizely. S pomocí celé vesnice je La Llorona hledala několik dní. Není známo kdy, ale někdo děti našel. Byly tam, u kanálu. V tu chvíli se matka kvůli takové bolesti a zoufalství zbláznila.

La Llorona se nedokázala smířit se smrtí svých dětí. Se zlomeným srdcem a plná bolesti se nedokázala vzepřít a pomalu, v slzách, zemřela. Po mnoho let vesnice trpěla.

Avšak právě ve chvíli, kdy měl být příběh zapomenut, se místní obyvatelé začali uprostřed noci ozývat s kvílením. Říká se, že je to La Llorona, která bloudí vesnicí a hledá své děti.

Aby si La Llorona vynahradila tuto bolest, unáší místní děti.

Podrobnosti na

Legenda zkrátka získala hluboký rozměr, a to natolik, že i v jiných zemích, dokonce i zde v Brazílii, existuje její odvozená verze v místním folklóru.

Stejně jako všechny legendy, i La Llorona se dočkala několika variant, v nichž se mísí prosté příběhy a vyprávění lidí, kteří tvrdí, že ženu viděli na vlastní oči.

Jeho původ je nejistý, protože existuje několik verzí. Nejpřijatelnější pochází z koloniálního období a vychází z kroniky Bernala Díaze del Castilla, který se účastnil dobývání mexické říše.

Podle kroniky Bernala Díaze del Castilla byla La Llorona ženou domorodého původu, která byla milenkou španělského šlechtice. Když ho mladá žena požádala, aby jejich vztah formalizoval, odmítl, protože patřil k vyšší společnosti.

Podle kronik La Llorona v noci, kdy byla odmítnuta, zavraždila své dvě děti, chlapce a dívku.

Když si uvědomil, co vyprovokoval, vydal mrazivý výkřik, stejný, jaký prý slyší dnes.